S pořadatelem Muže roku a mnoha charitativních akcí Davidem Novotným (na úvodním snímku s Anetou Vignerovou a Annou Julií Slováčkovou) jsme si povídali nejen o jubilejním 20. ročníku soutěže, ale také o charitě a jeho pracovních i soukromých plánech.

Právě probíhá jubilejní 20. ročník soutěže Muž roku. Jaký byl před lety ten první a jak vůbec nápad na soutěž krásy pro muže vznikl?

Bylo mi osmnáct let a v tu chvíli bylo hodně soutěží dámské krásy a já jsem si říkal, že dámy, ale nejen dámy, by se rády podívaly na hezké muže. První ročník byl pro mě velmi obtížný, protože jsem si připadal spíše jako “úchyl”: Když jsem viděl hezkého muže, oslovil jsem ho, zda by se nechtěl přihlásit na Muže roku. Bylo to spíše regionální, ale povedlo se to. A v současné době se hlásí stovky pánů, vlastním licence na mezinárodní soutěže, takže je to moc fajn, ale jsou to roky dřiny a usilovné práce.

V srpnu proběhne finále Muže roku 2019 v Náchodě. Na jakou jeho část se ty osobně nejvíce těšíš?

Rád bych pozval všech devatenáct vítězů na finále, tak to se velmi těším, že bych rád viděl vítěze jednotlivých ročníků. Bude to takové ohlédnutí za těch devatenáct let. A také se těším na všechny účinkující, protože je to vždy příjemné setkání.

Aktuálně se tvé jméno objevuje v médiích především v souvislosti právě s Mužem roku, ale jsi známý jako pořadatel mnoha další akcí. Je nějaká, na kterou vzpomínáš obzvláště rád?

Rád mám každou, protože každá akce je jiná. Ale měl jsem velmi rád Večer pro dobrou věc v divadle v Jaroměři, letos oslavil již dvacáté výročí, a také rád mám vánoční koncerty v době adventu.

Dokážeš říct, která z nespočetných akcí, které jsi organizoval nebo se na nich podílel, byla to úplně nejnáročnější? A když se ohlédneš zpět, můžeš říci, že všechna ta práce a starosti přesto stály za to?

Tak nejnáročnější byl Muž roku, když přijela do České republiky oficiální dvojnice královny Alžběty, to bylo pro mě fakt nejnáročnější období, jsem za to velmi rád, že se mi to povedlo. Bylo to hodně náročné, organizovat ochranky, zabezpečit její šperky, zajistit vše od ubytování po jídelníčky. Také vše muselo být podle protokolu, takže to nebyla žádná legrace. Ale jsem hrdý na sebe i na celý tým, že se to povedlo.

Získal jsi mnoho ocenění za svou charitativní činnost, pomáhat druhým je pro tebe zřejmě přirozeností. Co je podle tebe hlavním důvodem toho, že se mnoho z nás zdráhá nabídnout někomu pomocnou ruku?

Já myslím, že nikdo z nás neví, kdy bude potřebovat pomoc od druhých. Což se také ukázalo při tragickém skoku Martina Zacha, který jeden den je v září reflektorů a druhý den bojoval o život. Velmi si ho vážím a smekám před ním, jak to vše zvládá. Jestli někdo se zdráhá, tak třeba se bojí, nebo neví, co má dělat. Ale myslím, že bychom měli pomáhat, a je to opravdu nutné.

Charitou se zabýváš už opravdu dlouho, tak jistě vnímáš vývoj ve společnosti v této oblasti. Máš dojem, že se lidé stávají stále lhostejnějšími jeden k druhému? Nebo jsi třeba naopak zaznamenal v poslední době nějaké pozitivní změny?

Já myslím, že si lidé pomáhají, zvláště při velkých neštěstích si myslím, že jako národ se semkneme a chceme pomáhat. Samozřejmě, že se najdou lidi, když někdo spadne a vidí to, tak se raději vyhnou, aby s tím neměli starosti.

Aktuálně tě asi plně zaměstnává Muž roku. Co tě ještě v souvislosti se soutěží čeká po jejím finále a dopřeješ si pak nějakou pořádnou dovolenou?

Tak hned po finále musím začít velmi aktivně chystat vyhlášení Nej sestřičky, což je poděkování zdravotním sestřičkám za jejich náročnou a obětavou práci. Finále bude 5. října v Náchodě. A je to moc pěkná akce, kterou si sestřičky velmi užívají. Ale v září se chystám na týden na dovolenou a to do Jordánska, tak se velmi těším, bude to má první návštěva.

Na čem budeš pracovat dál? Chystáš třeba něco úplně nového?

Tak hlavně na akci Nej sestřička, ale už nyní plánuji sedm vánočních koncertů na východě Čech a také od konce září máme akce Trapas nepřežiju s Míšou Dolinovou a Láďou Ondřejem z Ordinace v růžové zahradě. Hostují tam Nelly Řehořová a Anička Slováčková. Je to pořad o etiketě a slušném chování pro druhý stupeň základních škol a je to velmi příjemný pořad pro studenty formou divadelního představení.