Boj v sebeobraně je téma, ke kterému se dát napsat hodně (a taky se toho hodně už napsalo a jistě ještě napíše). Ale asi tušíte (a přesto vám to hned na úvod připomenu), že chcete-li být připraveni na situace, kdy se budete nuceni fyzicky bránit, teoretické znalosti vám stačit nebudou.

Tak. Své vnímané povinnosti motivovat vás k trénování sebeobrany jsem učinila zadost, takže teď pojďme k těm teoretickým znalostem. Protože i ty jsou užitečné.

V textu Boj bez boje: útěk v sebeobraně jsme si v části “Proč se chtít vyhnout boji” vysvětlili (nebo spíš, jak doufám, jen připomněli), že násilí není řešení – krom případů, kdy jinou možnost než bojovat nemáte. Pojďme se tedy podívat na ty situace, kdy je fyzický boj jediným možným řešením.

Boj v sebeobraně – poslední možnost

Jak jsme si řekli v textu Typy útoků, útočníků a motivy útoku, boj v sebeobraně začíná jednou ze tří základních skupin způsobů přiblížení agresora: střetný boj, situační přepad a přepad ze zálohy. Většina sebeobranných situací a scénářů útoků zahrnuje varovné signály, které vás mohou (ještě celkem včas) upozornit na nebezpečí, pokud jste dostatečně obezřetní a vnímáte je.

Ne tak přepad ze zálohy. Tomu se můžete vyhnout jedině nepodceněním prevence a uplatněním vyvarování. Žádné varovné signály nebudou. O útoku se dozvíte až ve chvíli, kdy už probíhá. V kurzech sebeobrany učíme, jak se bránit, když vás například někdo popadne zezadu a snaží se vás odvléct, ale upřímně – vaše šance na úspěšnou obranu nejsou v situacích, kdy vás někdo zcela zaskočil, úplně dobré. Zejména pokud se jedná o “profesionálního” útočníka, predátora.

V ostatních případech, tedy když pro to máte prostor, udělejte vše, aby k boji nedošlo (Boj bez boje: útěk v sebeobraně, Boj bez boje: Verbální odrazení v sebeobraně). Někdy vám ale nezbývá než bojovat. A jak v boji obstojíte, je otázka za milion.

Nikdo (s výjimkou zkušených policistů, vojáků apod.) nevíme jistě, jak si povedeme tváří v tvář někomu, kdo se nám skutečně snaží ublížit a nezastaví se před ničím. Ale můžeme se pokusit udělat si kvalifikovanou představu. A můžeme udělat docela hodně pro to, abychom své šance na úspěšnou fyzickou obranu zvýšili.

Co vstupuje do hry – 4 rozhodující faktory

Podobně, jako jsme si probírali hlavní faktory pro volbu obranné strategie v části “Volba strategie” textu Vyhodnocení situace – volba obranné strategie, i do samotného boje zasahují podobné elementy:

1) VY

V dlouhodobém horizontu

• • • Povaha, tělesná konstituce, kondice: S povahou a tělesnou konstitucí toho moc neuděláte, kondici samozřejmě můžete budovat.
    • Trénink, příprava: Cokoli, co uděláte pro to, abyste byli lépe schopni bojovat (ať už specificky kurzy sebeobrany, modelové situace, obecně kondiční, silový trénink nebo bojové sporty, ale třeba také dlouhodobá práce na zdravé asertivitě nebo zvládání stresových reakcí), zvyšuje vaše šance.

V době vzniku sebeobranné situace – Momentální bojeschopnost (rozpoložení, stav, oblečení): Můžete být unavení, nemocní nebo jsou vaše schopnosti fyzické obrany snížené třeba zraněním. Nebo máte pro boj nevhodné oblečení a obutí. Buďte si těchto faktorů vědomi.

V průběhu sebeobranné situace – Vliv strachu/rozrušení na váš mozek a tělo: Viz níže kapitolu “SSR”

2) AGRESOR

• • • Pro to, co ovlivňuje bojeschopnost útočníka, platí to samé, co pro obránce – tedy pro vás. S tím, že pokud se jedná o predátora, bude připraven.
    • Nezapomínejte také na další důležitou skutečnost, která je sice zřejmá, ale přesto ji máme tendenci jistým způsobem opomíjet: Agresor není instruktor nebo tréninkový partner, a neútočí stejně jako oni. Při tréninku bojových sportů nechceme svého partnera zranit, při tréninku sebeobrany pak ani způsobit mu bolest. Reálný agresor vám chce ublížit nebo mu je jedno, jestli vám ublíží, aby dosáhl svého cíle. Reálný boj je nejen tvrdší, ale také rychlejší než trénink. Obojí vás může šokovat natolik, že “zamrznete”.
    • Agresor se od tréninkového partnera může lišit například také odpudivým vzhledem, výrazným tělesným zápachem nebo třeba změněným stavem vědomí (je pod vlivem návykových látek, duševně nemocný nebo emočně narušený). A i když jste trénovali, agresor vás může napadnout zcela překvapivým způsobem. To vše vás může zaskočit natolik, že se na žádnou obranu nevzmůžete.

3) PROSTŘEDÍ

• • • “Jestli je něco rizikem, nebo nástrojem závisí na tom, kdo si toho všimne a využije to jako první.” (Rory Miller, Facing Violence) Na jakém se pohybujete povrchu, přítomnost objektů, přes které lze zakopnout/použít je jako kryt/narazit to nich (nebo do nich být naražen), předměty, které lze použít jako zbraně. Prostředí vám může situaci v boji ztěžovat, nebo vám pomoci. Dovednost využívat prostředí ve svůj prospěch se dá trénovat, například si náhodně vybírat předměty a co nejrychleji vymyslet co nejvíce způsobů, jak by se daly použít (kromě jejich běžného použití). Nebo si v rámci budování situačního povědomí udělat zvyk z toho, že když vstoupíte do nového prostředí, rychle ho vyhodnotíte: Jaké jsou možné únikové cesty? Co by se dalo použít jako štít? Co by se dalo použít jako zbraň? – Berte to jako hru, ne jako úzkostlivé neustálé očekávání útoku. 

4) NÁHODA

• • Sem patří vše, co nelze předvídat. Ať už nečekané příležitosti, jako třeba náhodný chodec, kterého můžete požádat o pomoc, nebo naopak smůla – například v podobě zakopnutí.  Nepřestávejte vnímat vývoj situace a okolí. Nebo se o to alespoň snažte, protože – buďme realisti – při fyzickém střetu se toho děje tolik (a vy jste v takovém psychickém rozpoložení), že udržet si kontrolu nad vlastní myslí, vnímat vše jasně a vyhnout se nekontrolovanému tunelovému vidění je prakticky nadlidský úkol. 

Survival Stress Response (SSR)

V textu Jak pracovat se strachem jsme se bavili o fyziologické reakci organismu na ohrožení (fight-flight-freeze-fawn). Rory Miller používá rozpracování tohoto konceptu v kontextu reálného násilí a sebeobrany. Survival Stress Response (SSR) můžeme volně přeložit jako stresovou reakci na situaci boje o přežití. Jedná se o přirozenou reakci těla, která ovlivňuje fyzickou sílu, vnímání a rozhodování. “SSR je vzletný název pro účinky extrémního strachu. Když vaše tělo a mozek zaznamenají bezprostřední hrozbu, do vašeho systému jsou pumpovány hormony, které proměňují fungování těla, mysli a smyslů.” (Rory Miller, Violence: A Writer’s Guide)

O tom, co se děje v našem těle v situaci, kdy cítíme ohrožení, jsme si říkali ve výše zmíněném textu. Zmínili jsme v něm i to, jak zabránit panice a zamrznutí. Zde si probereme některé konkrétní efekty SSR – a jak s nimi pracovat (v situaci ohrožení a v přípravě na ni, tedy v tréninku).

Jak pracovat s efekty SSR

Všechny tyto účinky se zmírňují zkušenostmi. Říká se, že člověk by měl co nejvíce trénovat tak, jak bude bojovat. Tahle rada samozřejmě není (zejména v případě sebeobrany) plně aplikovatelná. “Instruktor sebeobrany”, který by natvrdo mlátil svoje klienty, není instruktor sebeobrany, ale nebezpečný šílenec. Nemůžete tréninkově plně nasimulovat spoustu faktorů, které se objevují v reálném boji. Rozhodně ne bezpečně a bezpečí je důležitým předpokladem dobrého tréninku sebeobrany. Ale hodně se toho trénovat dá (viz tabulku).

Při tréninku sebeobrany je důležité najít ten správný stupeň zátěže – trénovat pod tlakem, ale zároveň nenarušit základní pocit bezpečí (a samozřejmě ani to reálné bezpečí). Každý tenhle ideální bod navíc máme někde jinde. Můžeme ho posouvat tréninkem, postupně. Pokud jste absolvovali delší kurz sebeobrany a nevystoupili jste během něj ani jednou ze své komfortní zóny, nebyl to (IMHO) dobrý kurz. Ale rozhodně byste z tréninku taky neměli odcházet emocionálně vyčerpaní a před dalším se klepat nervozitou. S tréninkovými partnery vždy komunikujte a jasně jim sdělujte, co je na vás už moc.

SSR na vaší straně

Po přečtení předcházejících řádků si možná říkáte, že to příroda moc dobře nezařídila. Proč nás vybavila takovou fyziologickou reakcí na pocit ohrožení, která nám boj s oním ohrožením ztěžuje? Tak to ale není. Strategie, které jsme si zmínili, nám mají pomoci s účinky SSR pracovat, získat trochu více kontroly nad situací. Ale obecně jsou účinky toho “koktejlu hormonů”, které zaplavují ve stresu naše tělo, v boji nesmírně užitečné.

Výhody efektů SSR:

• Zvýšená síla a rychlost: Adrenalin dodává zvýšenou sílu a zrychluje reflexy. Můžeme dávat tvrdší údery a reagovat rychleji (nebo rychleji utíkat).
• Zaměření na cíl (tunelové vidění): Adrenalin a noradrenalin nám pomáhají soustředit se na hrozbu a ignorovat rušivé podněty.
• Snížená citlivost na bolest: Kortizol tlumí bolest, takže můžeme pokračovat v boji, i když dostaneme zásah.
• Rychlejší rozhodování:  Díky adrenalinu, noradrenalinu, kortizolu a dopaminu mozek přechází na instinktivní reakce, což je výhoda, pokud máme správně natrénováno.
• Zvýšená odolnost proti únavě: Stresové hormony (adrenalin, kortizol, noradrenalin) a endorfiny dočasně zablokují vyčerpání, takže vydržíme déle bojovat.

A co dál?

SSR nás připravuje na boj o přežití. Zvyšuje náš výkon v boji – pokud se na jeho účinky dokážeme adaptovat. Začít můžeme tím, že si uvědomíme dvousečnost zbraní, které nám poskytuje. V boji může být například tunelové vidění výhodou, ale také dodatečnou hrozbou. Rychlé, automatické reakce nám mohou pomoci – pokud máme natrénované ty správné. Zvýšená síla nám pomůže udeřit účinně – pokud si to povolíme…

A tady se dostáváme k pro mnohé z nás dost možná největší překážce v úspěšném boji. Často totiž mezi námi a bezpečím nestojí “jen” útočník, ale i my sami. Základní podmínkou účinné fyzické sebeobrany je opravdu bojovat. O povolení sami sobě jednat hrubě a dalších psychických faktorech boje v sebeobraně si povíme v dalším článku. A až tím uděláme něco pro to, aby nám nestál v cestě vlastní mozek, navážeme základními pravidly boje.