Základní pravidla boje v sebeobraně

1. Nejsou žádná pravidla
2. Věřit, že se můžu ubránit
3. Povolit si opravdu účinně se bránit (Povolení a spouštěč)
4. Jednat rychle, rozhodně a efektivně
5. Dýchat
6. Stabilní postoj
7. Ruce nahoře
8. Nenechat se chytit
9. Krýt si záda
10. Bezpečný odchod

Nejsou žádná pravidla

Tady si trochu hrajeme se slovy a významy. V pouliční rvačce, v boji v sebeobraně nejsou žádná pravidla ve smyslu sportovního zápasu, fair play, spravedlivého rozhodování o vítězi. To je nutné si uvědomovat.

Existují samozřejmě jistá legislativní pravidla, která (zjednodušeně řečeno) někdy v budoucnu můžou rozhodovat o tom, kdo je oběť – a kdo se ocitne na lavici obžalovaných. Ale ta teď nechme stranou.

A existují také naše vlastní morální pravidla – která nám mohou být v boji o přežití někdy na překážku, pokud si je nedokážeme vhodně srovnat v hlavě.

Každopádně to, co je míněno nadpisem článku, jsou spíše hlavní principy, zásady či taktická vodítka, která rozhodují o tom, jestli se ubráníte.

Věřit, že se můžu ubránit

Je důležité vědět, “jak si udržovat fyzickou připravenost na boj, ale je to mysl, která musí být nejprve správně připravena – to mysl ovládá ruce, paže, oči a uši.”

Gavin de Becker, The Gift of Fear

Zkoušeli jste někdy něco dělat s přesvědčením, že se vám to rozhodně nemůže podařit? A jak to dopadlo?

Nemusíte být přesvědčení, že se rozhodně ubráníte. Ale musíte věřit, že je to možné. O tom, jak zvýšit důvěru ve vlastní obranné schopnosti, jsme se bavili například v textu Jak pracovat se strachem.

Pozn.: Pozor ovšem naopak na přehnanou sebedůvěru, která může vést ke zbytečnému riskování. U některých lidí sklouzává k překračování hranice mezi asertivitou a agresivitou nebo k “hrdinskému komplexu”. To, že jste si osvojili nějaké sebeobranné dovednosti, opravdu neznamená, že byste se měli vrhat do cesty zloději utíkajícímu s něčí taškou.

Teď si možná budu trochu protiřečit, ale jsou i výjimky. Nepodceňujme sílu zoufalství (viz vsuvka o lasičce v textu Boj bez boje: Verbální odrazení v sebeobraně). Ale jistě se shodneme, že je lepší ubránit se s pomocí sebedůvěry než se spoléhat na notnou dávku štěstí v rámci slepého, zoufalého boje o holý život.

Povolení a spouštěč

Ať umíte cokoliv na světě, vždycky musíte sami sobě dovolit to udělat. Pokud musíte někoho zranit, abyste přežili, první boj se odehraje ve vaší hlavě.

Rory Miller, Realita násilí

Když vás někdo udeří, rozhodnutí bránit se nebývá těžké. Jenže to už taky může být pozdě. “Když se setkáte s krajním násilím, musíte se rozhodnout, co uděláte. Rozhodněte se už teď. Musíte si ujasnit, co vám stojí za to bojovat…” (Rory Miller, Realita násilí)

Ve chvíli, kdy čelíte bezprostřední hrozbě nebo už rovnou fyzickému útoku, nemáte čas řešit morální stránku věci a přemýšlet, co vám stojí za to bojovat. Promyslete si to teď. Rozhodněte se, v jakých situacích budete jednat a jak. Teď se bavíme o boji, takže zavažte sami sebe, kdy udeříte. Jako první. Protože když budete čekat, až udeří útočník, nemusíte k vlastnímu úderu už mít příležitost. A třeba taky už nikdy.

Například: Když na mě někdo agresivně křičí, vyzvu ho, aby se nepřibližoval, ale on se ke mně dál blíží, UDEŘÍM.

To je příklad vašeho konkrétního spouštěče. Něco jako výzva “Akce!” při natáčení filmu.

Podmínkou toho, abyste na takový spouštěč skutečně zareagovali a začali bojovat, je povolit si být hrubý, porušit to, co obvykle považujete za společensky přijatelné, zachovat se tak, jak byste se v běžném životě nikdy nechovali. Dát si tohle povolení je pro mnohé tak těžký úkol, že to prostě nezvládnou. Ne včas.

Možná někomu alespoň trochu pomůže vidět to černé na bílém, takže:

Máte povoleno se bránit. V bezprostředním ohrožení máte povoleno udeřit jako první. Máte povoleno být brutální, způsobit bolest, zranit. 

Jednat rychle, rozhodně a efektivně

Pokud se chystáte zaútočit na potenciálního útočníka, udělejte to co nejdříve. Jakékoli zdržení při preventivním útoku sníží vaše šance na úspěch.

Geoff Thompson, Dear or Alive

Když se rozhodnete jednat, jednejte hned. A jednejte naplno. Polovičatý úder jen zvýší útočníkovu agresivitu, nedosáhnete jím cíle: získat prostor pro bezpečný únik (nebo další údery a pak bezpečný únik).

Jaký stupeň síly (viz Fáze sebeobrany a kódy uvědomění nebo “Hodnocení riziko vs. možnosti – stupně síly” v textu Vyhodnocení situace – volba obranné strategie) použít? Takový, jaký bude stačit. Pokud si nejste jistí, použijte ten nejvyšší. Pokud je to nutné, buďte i zákeřní.

Po prvním úderu neotálejte s další akcí. Pokud byl dostatečný, utečte (bezpečný odchod viz níže). Pokud nebyl dostatečný, sypejte další údery bez časové prodlevy. Nečekejte na útočníkovu reakci, abyste posoudili, jestli “má dost”. Jen mu dáte prostor zaútočit na vás.

Kdy to stačí? Když je útočník natolik otřesený, že nemůže dále útočit na tak dlouhou dobu, jakou potřebujete pro bezpečný únik. “Když musíte útočit, pokračujte v útoku, dokud nebude soupeř neškodný.” (Rory Miller, Realita násilí)

Jak poznáte, jestli to stačilo? Asi takhle: Pokud to není naprosto jasné, tak nestačilo. Když někoho zasáhnete dostatečně účinně, nebudete muset hodnotit výsledek. Budete to vědět. Bude ležet na zemi, couvat nebo se v předklonu, s nejistým postojem držet za zasažené místo. Každopádně nebude dál útočit, bude vyvedený z rovnováhy a nebude vás držet.

Pamatujte, nejde o férový souboj. Jde o to jednat jako první, zasáhnout efektivně (tvrdě, přesně) a dostat se do bezpečí.

Rory Miller uvádí Zlaté pravidlo boje: Svou nejsilnější zbraní útoč na soupeřovu největší slabinu ve chvíli jeho největší nejistoty. A cituje k tomu Theodora Roosevelta: “Neodpustitelným zločinem je bít slabě. Nebijte vůbec, pokud se tomu můžete vyhnout, ale nikdy nebijte slabě.”

Níže jen pár (velmi stručně popsaných) pravidel efektivního boje. Jak bojovat se samotným čtením článků beztak nenaučíte. Musíte trénovat.

Útočte na citlivá místa (nos, krk, oči, rozkrok). Udeřte tam, kam udeřit můžete (kam dosáhnete, co si nechrání). Útočte tím, čím útočit můžete (pokud vás drží, útočte tím, co máte volné). Získejte prostor pro efektivnější údery (v těsném sevření dloubejte do očí / jamky pod ohryzkem/ drťte rozkrok – podle pozice rukou, po rozvolnění udeřte loktem, po získání dalšího prostoru přímým úderem / fackou přes ucho). Na zemi protlačte nohu mezi sebe a útočníka, po získání prostoru odtlačením kopejte.

Další obecná pravidla boje:

Dýchat

Naučte se v tréninku dýchat do každého úderu. Automaticky tím zpevníte břicho, což chrání střed těla a dodává sílu úderu. Úder je  účinnější (lepší propojení celého těla dodává větší sílu a kontrolu) a hlavně: když zapomenete dýchat, velmi rychle ztratíte sílu a schopnost účinně se bránit.

Stabilní postoj

Na kurzech klademe velký důraz na stabilní postoj a správný pohyb v sebeobranném postoji (viz “Na co při deeskalaci nezapomínat” v textu Boj bez boje: Verbální odrazení v sebeobraně). I když je to méně zábavné než mlácení do lap (nebo do instruktora), je to naprosto nezbytný základ. Jen ze stabilního postoje lze dát dobrý úder. A když nejsme v postoji stabilní, hrozí v průběhu sebeobranné situace pád.

Ruce nahoře

Ruce chrání zranitelnou hlavu. A zvednuté paže s obranným gestem vysílají signál útočníkovi – i případným svědkům. V neposlední řadě trvá v kritickém okamžiku příliš dlouho zvednout paže – nahoře jsou připravené k rychlému úderu/krytí.

Ruce dole jsou snad nejčastější chybou, kterou v sebeobranné situaci děláme. A to jak před zahájením samotného boje, tak po něm. I když věříte, že útočník “má dost”, vždy od něj ustupujte s rukama chránícíma hlavu. I slepě vystřeleným úderem vás může zasáhnout.

Nenechat se chytit

Každá sebeobranná technika funguje nejlépe při včasné reakci. Pokud jsme už v sevření útočníka, situace je hůře řešitelná. V takovém případě se snažte zabránit pádu a získat prostor k úderům (viz výše). Nepřetahujte se, neztrácejte energii zbytečnými údery (např. “plácání” do zad). Máte-li možnost, útočte loktem na zátylek. Nebuďte pasivní, nevyčkávejte na příležitost k osvobození – vytvořte si ji.

Krýt si záda

Nikdy se při střetu neotáčejte k útočníkovi zády. Ani v sevření. Když jste k němu zády, nevidíte ho, nemůžete se krýt a útočit (s výjimkou úderů lokty za sebe). Zato on má skvělou příležitost obejmout vás zezadu paží kolem krku, což je pozice, ze které je prakticky nemožné se dostat. A pokud vás drží alespoň trochu “efektivně”, tiskne vám při tom krční tepny, což vede k zastavení přívodu krve do mozku a cca do 4 – 10 vteřin k bezvědomí.

Pravidlo krýt si záda platí v sebeobraně také obrazně: Vždy byste měli vědět, co se děje kolem, dávat si pozor na potenciální (další) útočníky, uvědomovat si prostor, překážky v něm, možné únikové cesty.

Bezpečný odchod

Kdy končí sebeobranná situace? Když jste v bezpečí. A “v bezpečí” znamená tak daleko od útočníka, že vás už nemůže ohrozit. Ideálně někde mezi lidmi. Pozor na úkryty, které se mohou stát pastí. Pozor na nepromyšlenou snahu dostat se za každou cenu domů, když k útoku dojde blízko vašeho domova. Pokud nemáte dost prostoru na to, abyste spolehlivě stihli nejen otevřít dveře a vstoupit do nich, ale také je za sebou bezpečně zavřít (zamknout), riskujete, že útočník vnikne dovnitř za vámi. A ocitnete se v pasti v místě, které vám mělo zaručit bezpečí. (To samé platí pro vaše auto.)

Bezpečný odchod po úspěšné fyzické obraně spočívá v tom, že nejprve ucouvnete několik kroků od útočníka (s rukama nahoře a pohledem na něj) do takové vzdálenosti, aby na vás nedosáhl (cca 3-5 metrů), ve stabilním postoji. Pak se teprve můžete otočit a utíkat, neutíkejte ale zbrkle. Vběhnout po úspěšné sebeobraně pod auto by byl pech. Myslete také na to, abyste neutíkali jen před něčím, ale také někam. Viz výše.

V bezpečí pak zavolejte policii. Pokud došlo ke zranění útočníka, ze zákona jste povinni poskytnout první pomoc. To ovšem spočívá pouze v přivolání odborné pomoci. Pokud útočník leží na zemi a nehýbe se, nechoďte k němu, abyste kontrolovali, jestli dýchá, nebo ho ošetřovali. I když se v jiných případech zranění doporučuje volat 155 (lépe vám pomohou s případným poskytnutím první pomoci než operátoři na lince 158 nebo 112 – na té je operátor obvykle hasič), pokud jste byli napadeni a zranili útočníka, volejte policii (158). Řekněte, že jste byli napadeni a zmiňte, že je útočník zraněný. Více si o situaci po samotném boji povíme v samostatném textu.

 

Když pravidla boje porušíte…

Žena na videu níže váhá. Místo aby agresora rázně vyzvala, ať se zastaví, a pak udeřila (jako třeba v druhé polovině tohoto videa), donekonečna před ním couvá a snaží se vyjednávat. Ruce přitom má dole. Hrozí jí, že zakopne a upadne. Agresor se na ni může v kterýkoli okamžik vrhnout, udeřit ji, chytit. Což taky (obojí) nakonec udělá, i když v náznaku, velmi opatrně. Protože to není “doopravdy”. Jedná se o video z nácviku sebeobranných situací. (Mimochodem, ta žena na videu, která zcela špatně řeší sebeobranou situaci, jsem já. Je z mých modelovek v začátcích trénování sebeobrany, cca před osmi lety.)

Pravidla boje v sebeobraně – příklad porušení hned několika (video: Sebeobrana Praha)

S čím musíte počítat

Na kurzech sebeobrany učíme různé techniky, způsoby obrany v konkrétních situacích. Zcela pochopitelně se při tom objevuje mnoho otázek “a co když…?”. Je důležité si uvědomit, že trénovat lze určité modelové, “ideální” situace. V realitě to nebude možná trochu jinak, bude to jiné. Protože útočník není tréninkový partner (viz Boj v sebeobraně I: Co vstupuje do hry), nemusí se vůbec chovat logicky, situace může být nepřehledná, chaotická a vy sami budete ve zcela jiném rozpoložení než při tréninku.

Nic vás na to nemůže dokonale připravit. Smyslem trénování sebeobrany je zvýšit vaše šance. Že si vzpomenete alespoň na něco. Že automaticky uděláte to, co jste drilovali. Že si udržíte o něco více kontroly. A především, že se vůbec dokážete (včas) začít bránit.

Bude to ošklivé. Nebude to fér. Bude to bolet. Ale můžete to zvládnout.

V dalším článku si probereme různé specifické situace a zmíníme si také sebeobranné prostředky a improvizované zbraně.