Vždycky, když slyším něco jako: „Na co trénovat sebeobranu? Nejlepší sebeobrana je bouchačka!“ otevírala by se mi kudla v kapse. Kdybych ji tam měla. Což nemám, protože můj názor na používání střelné a chladné zbraně k sebeobraně je dost podobný.
Rozeberme si to v bodech…
Cokoli, co chcete účinně použít na svou sebeobranu:
- Musíte mít připravené;
- Musíte skutečně umět používat;
- Musíte být skutečně připraveni účinně použít;
- Může být použito proti vám.
Ad 1: Cokoli, co chcete použít na svou sebeobranu, musíte mít připravené.
Když po vás někdo skočí na parkovišti, k čemu vám bude pistole někde na dně tašky? Řeknete mu: „Počkejte moment, pane útočníku, jen si najdu v kabelce zrcátko – chci se ujistit, že budu na fotografiích z místa činu dobře vypadat“?
Dobrá, dost sarkasmů, bavme se vážně. Mít zbraň na svou obranu připravenou, znamená být schopen ji okamžitě začít účinně používat. Takže pokud nechcete chodit po ulici s pistolí nebo kudlou v ruce (a to, doufám, nechcete), není vám k ničemu.
Ad 2: Cokoli, co chcete použít na svou sebeobranu, musíte umět používat.
Skutečně umět používat. Nestačí, že „přeci víte, kde se co mačká“. I trénovaný střelec (policista), když je pod tlakem, mine při střelbě na relativně krátkou vzdálenost až v 80 % případů!
Střelná zbraň není kouzelná hůlka. Pokud nejste vysoce trénovaný střelec, který pravidelně trénuje stresové situace, pohyb a střelbu v reálném prostředí, pravděpodobně minete – a to i na vzdálenost pár metrů.
Dokonce i profesionálové chybují. Podle statistik newyorské policie (NYPD) zasáhli policisté v ostrých přestřelkách cíl v průměru jen v 18–40 % případů – a to na vzdálenost 3–7 metrů. Tedy vzdálenost, na jakou nejčastěji začínají útoky. Jinými slovy: i vycvičený člověk často mine čtyřikrát z pěti pokusů, když je ve stresu, pod tlakem a čelí bezprostřední hrozbě.
K tomu přidejte nutnost vytáhnout zbraň, odjistit, správně zacílit a vystřelit – to vše během několika málo sekund, často s adrenalinem, třesoucíma se rukama a bez sluchového vnímání (tzv. sluchový tunel). A pokud náhodou trefíte – útočník nemusí okamžitě padnout. Zasáhnout vitální orgány je za pohybu a stresu extrémně obtížné. A útočník, který ví, že jste po něm vystřelili, může být ještě nebezpečnější (viz bod 4).
Co se týče nože, nepředstavujte si, že někoho jakkoli bodnete a je „vymalováno“. Člověka lze bodnout mnoha způsoby, které ho v útoku vůbec nezastaví. Bodnutí do paže, ramene, boku, stehna, hýždě nebo do břišní dutiny zpravidla nevedou k okamžité ztrátě schopnosti útočit. Dokonce ani zasažení vnitřních orgánů nemusí útočníka zastavit – ztráta krve a selhání orgánů trvá minuty. Pokud nejsou zasaženy životně důležité cévy, centrální nervový systém nebo kosterní struktury nesoucí váhu, není zásah nijak okamžitě „deaktivující“. Útočník může být dál plně funkční, agresivní a smrtelně nebezpečný – navzdory zraněním, která by za normálních okolností vedla k hospitalizaci nebo smrti. V praxi tedy „bodnutí“ vůbec neznamená „zastavení“.
Je evidován například případ, kdy byla oběť vraždy nalezena s téměř 40 bodnými ranami povrchového charakteru po celém těle, ale za pravděpodobnou příčinu smrti bylo označeno uškrcení nebo rdoušení, nikoli samotné bodné rány. Jak dlouho se útoku aktivně bránila, samozřejmě nevíme, ale celkem dobře to ilustruje, že zabít (nebo zneškodnit) člověka nožem není zas tak snadné.
Ad 3: Cokoli, co chcete použít na svou sebeobranu, musíte být připraveni skutečně účinně použít.
Možná jste opravdu trénovali. Třeba skvěle střílíte na terč. Ale jste opravdu připraveni zastřelit člověka? Nebo v případě bodných zbraní: Jste opravdu připraveni vrazit nůž do druhého člověka? Případně čtyřicetkrát (viz výše)?
Zastánci používání smrtících zbraní k sebeobraně si často myslí, že nůž nebo pistoli prostě vytáhnou a útočník jim dá pokoj. Někdy jistě ano. Ale pro vyhrožování zbraní platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné ultimátum: Nikdy byste neměli dávat takové, jaké nejste připraveni a schopni naplnit. Protože pokud nejste, šance, že druhou stranu přesvědčíte o opaku, je dost malá. A taky vás může vzít za slovo.
Cokoli se v boji rozhodnete použít, musíte použít naplno. Pokud útočníka nezastavíte hned, proměníte ho v někoho, kdo už nebojuje pro útok – ale o přežití. S člověkem, který je zraněný, vyděšený a poháněný adrenalinem, bude další kontakt jen těžší a nebezpečnější. Jestli si představujete, že někoho „jen tak trochu postřelíte do nohy“, přečtěte si znovu, jak obtížné je se vůbec trefit (natož přesně tam, kam chcete).
Pokud nevystřelíte s cílem zastavit hrozbu co nejrychleji (což prakticky znamená mířit na životně důležité části), zvyšujete riziko, že se vám to nepovede. Jinými slovy – pokud chcete použít střelnou zbraň s největší šancí na úspěšnou obranu, musíte střílet, abyste zabili. Jste na to připraveni?
A podobně je to s noži: pokud nebodáte nebo nesekáte tak, abyste zasáhli životně důležitá místa (srdce, krční tepnu, páteř), případně přerušili nosnou šlachu (jako je achilovka), útočníka okamžitě nezastavíte. Jenže trefit takový cíl v reálném pohybu a pod stresem je extrémně obtížné. Budete muset bodat opakovaně (pokud ještě budete mít možnost). Jste si jistí, že byste toho byli schopni?
Ad 4: Cokoli, co chcete použít na svou sebeobranu, může být použito proti vám.
A to hned několika způsoby:
Přímo v sebeobranné situaci. Zaprvé, vnesli jste do boje další prvek, který mění jeho závažnost (pro útočníka – teď on bojuje o život). Máte-li nůž, teď je to „souboj na nože“. I kdyby k tomu třeba předtím nebyl odhodlán, teď použije útočník maximální intenzitu boje a jakoukoli zbraň (třeba improvizovanou), jakou bude moci. Což nás také přivádí k zadruhé: Vlastní zbraň vám může být v průběhu boje odebrána a použita (fyzicky) proti vám.
U soudu. Jistě, je lepší být v lavici obžalovaných než v márnici. Ale nejlepší je být živý a na svobodě. V českém právu je problematika mezí užití institutu nutné obrany v souvislosti s použitím zbraně ne zcela jednoznačně vymezená a rozhodování soudů různých instancí je mnohdy odlišné.
Co z toho vyplývá? Když použijete v sebeobraně smrtící zbraň – jako je pistole nebo nůž – vstupujete do právně velmi nejistého terénu. I pokud jste skutečně jednali v obavě o život, může být vaše jednání zpětně soudem vyhodnoceno jako nepřiměřené. To z praktického hlediska znamená, že použití takové zbraně s sebou nese vysoké riziko trestního stíhání, ať už za ublížení na zdraví, nebo dokonce za zabití, případně i za vraždu. V extrémním případě vás tedy použití smrtící zbraně na sebeobranu může stát dvacet let ve vězení.
Samozřejmě, i když použijete neletální sebeobranné prostředky, jako je pepřový sprej nebo paralyzér, může vaše jednání být zpětně vyhodnoceno jako nepřiměřené a vést k trestnímu stíhání a odsouzení. A jsou i případy, kdy jejich použití vedlo k vážnému ublížení na zdraví nebo dokonce k úmrtí, zejména u osob s předchozími zdravotními problémy. Nicméně riziko, že vás použití legálních sebeobranných prostředků dostane do vězení a/nebo traumatizuje, protože někomu způsobíte závažné trvalé následky nebo smrt, je mizivé ve srovnání s hazardem, který představuje použití smrtící zbraně, jako je nůž nebo střelná zbraň.
Nechápejte mě špatně. Rozhodně neříkám, že byste měli někoho, kdo na vás útočí, „šetřit“. Pokud musíte někoho zranit (nebo dokonce zabít), abyste sami přežili, udělejte to. Jsou situace, kdy je použití zbraně k sebeobraně přiměřené. Ale mějte na paměti, že pokud budete na svou obranu nosit smrtící zbraň, zbytečně hazardujete – nejen se svou svobodou nebo psychickou pohodou, ale (paradoxně) i s vlastním bezpečím (viz bod 4). Pokud se chcete cítit bezpečněji (a nemít „holé ruce“ vám v tom pomůže), pořiďte si raději nějaký neletální, legální sebeobranný prostředek pro civilní použití (jako je pepřový sprej nebo paralyzér).
Jen pro úplnost: I pro nesmrtící sebeobranné prostředky platí stejná pravidla, která jsme si v tomto textu uvedli. Více si o tom (a o nich obecně) povíme v jiném článku.
